Pohádky Jany Dohnalové, momentálně žijící v Anglii, jsou věnovány jejímu rodnému a nesporně milovanému Černovicku. Právě z této lokality totiž postavila autorka kulisy pro své pohádkové příběhy, v nichž se sice opírá o českou pohádkářskou klasiku, ale občas do nich nenápadně přimíchá i čerstvější koření současnosti. A rozhodně není náhodou, že některé z nich připomínají spíš pověsti než tradiční pohádky, aby tak vytvořily jakousi záměrně tajemnou nadstavbu postrádaných tamějších bájí. V pohádkových vyprávěních Jany Dohnalové defilují čerti, vodníci, víly, rytíři a nechybí ani utajené poklady. Odkaz na známé pohádky připomínají i různé dějové atributy jako fenomén tří bratrů, neopětovaná láska víly k člověku, nesplněné dané sliby, ztracený a znovu nalezený princ či neuváženě pronesená přání. A nejednou v nich vystopujete i nenásilné vstupy moderní doby. Avšak na rozdíl od vlídných českých pohádek ne vždy jsou tyto příběhy uzavřeny obvyklým dobrým koncem. Někdy jsou právě tato zakončení poněkud posmutnělá, jindy přinášejí alegorické varování nebo lehce zašifrovaná poselství pro vnímavé čtenářské duše. Příběhy jsou napsány svižným čtivým jazykem, přístupným především malým čtenářům, kteří se v pohádkovém světě autorky spolehlivě zorientují a snadno zabydlí. Navíc pohádková vyprávění příjemně doplňují barevné ilustrace Niny Roubíkové a od stejné autorky je i bonus v závěru knížky v podobě omalovánek s obrázky z přečtených pohádek.